Význam psychoterapie pro děti

Děti, stejně jako dospělí, mohou procházet obtížnými obdobími, během nichž je jejich duševní rovnováha narušena. Může jít o reakci na vnější události (rozvod rodičů, šikana, stěhování, ztráta blízkého), ale i o vnitřní potíže (úzkosti, poruchy pozornosti, somatizace). Psychoterapie pro děti představuje strukturovaný, odborně vedený prostor, v němž dítě může tyto potíže pojmenovat, zpracovat a najít způsoby, jak s nimi zdravěji zacházet.

Psychoterapie u dětí má preventivní i léčebný význam. Často také pomáhá rodičům lépe porozumět tomu, co se s dítětem děje, a podporuje celý rodinný systém.

Kdy zvažovat psychoterapii u dítěte?

Důvodem ke konzultaci s psychoterapeutem mohou být například následující situace:

• opakované emoční potíže (úzkost, smutek, plačtivost, podrážděnost),

• poruchy chování (vzdor, agrese, pasivita),

• problémy ve škole (zhoršení výkonu, konflikty s vrstevníky),

• somatické symptomy bez lékařského vysvětlení (bolesti břicha, hlavy, poruchy spánku, pomočování, vyrážky),

• reakce na zátěž (rozvod, úmrtí v rodině, trauma, šikana),

• narušený vývoj (řeč, socializace),

• poruchy příjmu potravy, OCD, ADHD, deprese – již diagnostikované či podezření.

Specifika dětské psychoterapie

Psychoterapie u dětí má svá vývojová specifika. Dítě často nedisponuje dostatečnou verbální kapacitou pro přímé pojmenování svých potíží. Proto se v terapii využívají herní, symbolické a neverbální techniky, které umožňují zprostředkovat prožívání méně direktivní formou.

Podle věku dítěte se liší i forma práce:

• Předškolní děti (3 až 6 let): Terapie probíhá zejména prostřednictvím hry, kreslení, modelování. Terapeut sleduje symboliku, podporuje vyjádření emocí, nabízí korektivní zkušenost.

• Mladší školní věk (7 až 11 let): Vedle hry se objevují prvky příběhů, rolových her, začíná práce s emocemi a sebeuvědoměním.

• Dospívající (12+): Zde je již častější verbální forma terapie, práce s konflikty identity, vztahy, hodnotami a sebereflexí. Může připomínat psychoterapii pro dospělé, ale s důrazem na vývojovou dynamiku.

Součástí práce s dětmi bývá pravidelný kontakt s rodiči, popř. širší spolupráce se školou, pediatrem či dětským psychiatrem. Ve složitějších případech se doporučuje rodinná terapie, neboť obtíže dítěte mohou odrážet napětí v systému.

Formy a směry psychoterapie pro děti

Různé terapeutické přístupy využívají různé metody, ale cíl je vždy podobný: podpora zdravého psychického vývoje a adaptace dítěte na různé situace.

• Psychodynamická terapie dětí – zaměřuje se na nevědomé konflikty, symbolické vyjadřování (hra, kresba), vnímá symptom jako zprávu o vnitřním konfliktu.

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) – strukturovaný přístup, který učí dítě rozpoznávat a měnit myšlenky, chování a reakce, např. u úzkostí či OCD.

• Gestalt terapie – rozvíjí vnímání, kontakt a zodpovědnost. S dětmi často pracuje skrze pohyb, kresbu, dialog.

• Humanistické přístupy (např. rogersovská terapie) – klade důraz na vztah, podporu růstu, akceptaci.

• Rodinná terapie – pracuje s celou rodinou jako systémem. Dítě není „problémem“, ale nositelem napětí v systému.

• Terapeutická hra (play therapy) – hlavní nástroj u menších dětí. Pomáhá rozvíjet emocionální uvědomění a řešit vnitřní konflikty.

Cíle psychoterapie u dětí

• Zlepšit emoční regulaci

• Podpořit zdravé zvládací strategie

• Posílit sebehodnocení a identitu

• Zlepšit vztahy (v rodině, škole, mezi vrstevníky)

• Snížit symptomy (např. úzkost, agresi, poruchy chování)

• Pomoci dítěti vyrovnat se s traumatem nebo změnou

• Rozvíjet schopnost porozumění vlastním emocím a potřebám

Psychoterapie pro děti představuje významný nástroj podpory duševního zdraví v raných obdobích života, kdy se formují základy osobnosti, vztahových vzorců a zvládacích strategií. Včasné poskytnutí terapeutické pomoci může předejít chronifikaci potíží a přinést úlevu dítěti i celé rodině.

Dítě, které zažívá bezpečný, podpůrný terapeutický vztah, má větší šanci vyrůst v psychicky odolného dospělého s dostatečnými dovednostmi k zvládání životních výzev.

Zdroje:

Hort, V., Hrdlička, M. a kol. (2008). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál.

Geldard, K., Geldard, D. (2008). Dětská psychoterapie a poradenství. Praha: Portál.

Ronenová, T. (2000). Psychologická pomoc dětem v nesnázích – kognitivně-behaviorální přístupy při práci s dětmi. Praha: Portál. Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I. – Dětství a dospívání. Praha: Karolinum.

https://www.pvsps.cz/data/2017/05/30/12/ppf-zp-minarova.pdf?id=262

https://wikisofia.cz/wiki/Psychoterapie_u_d%C4%9Bt%C3%AD,_dosp%C3%ADvaj%C3%ADc%C3%ADch,_a_u_klient%C5%AF_vy%C5%A1%C5%A1%C3%ADho_v%C4%9Bku