Příznaky úzkostí a depresí u dětí

Úzkosti a deprese nejsou jen problémy dospělých. Bohužel, psychické obtíže se stále častěji objevují i u dětí, jen se mohou projevovat jinak než u dospělých. Jejich včasné rozpoznání a pochopení je klíčem k tomu, jak dítěti pomoci. Je však důležité rozpoznat, zda se jedná o běžnou úzkost nebo rozvíjející se depresi a podle toho jednat. Hlavní je zachovat chladnou hlavu a nepanikařit. Poradíme vám, jak příznaky úzkostí a deprese rozpoznat, a jak dále postupovat.

Příznaky úzkostí u dětí

Úzkost je běžnou součástí vývoje, ale pokud je příliš častá, silná nebo ochromující, zaslouží si pozornost. Úzkost jako taková není nebezpečná, většinou upozorňuje na nadcházející události a z nich plynoucí dětské obavy.

Typické projevy úzkosti:

• Časté obavy („Co když se něco stane?“)

• Strach z odloučení od rodičů (i v pozdějším věku)

• Vyhýbání se školní docházce nebo sociálním situacím

• Tělesné potíže bez zjevné příčiny (bolesti břicha, hlavy, nevolnosti)

• Potíže se spánkem (strachy, noční můry, nespavost)

• Neobvyklá plačtivost nebo podrážděnost

• Perfekcionismus a velký strach ze selhání

Příznaky deprese u dětí

Deprese u dětí často nepůsobí „typicky“ jako smutek u dospělých, ale může se skrývat za změnami chování.

Varovné znaky deprese:

• Ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity (hry, sport, kamarádi)

• Dlouhodobá podrážděnost nebo uzavřenost

• Únava, apatie, nízká energie

• Časté stěžování si na fyzické bolesti (hlava, břicho)

• Problémy se soustředěním, zhoršení školního prospěchu

• Změny chuti k jídlu a spánku (přejídání / nechutenství, nespavost / nadměrné spaní)

• Sebehodnocení: „Jsem k ničemu“, „Všechno je moje vina“

• Někdy až myšlenky na sebepoškození nebo smrt – v této chvíli je naprosto nezbytné vyhledat odbornou pomoc, tuto situaci v domácím prostředí nevyřešíte

• Zhoršení vztahů v rodině

• Všeobecná, někdy až úplná ztráta zájmu o vstevníky

Příklady projevů úzkosti a deprese u dětí v běžném životě

Abyste si situace dokázali lépe představit, připravili jsme pro vás ukázkové příklady, jak se může úzkost a deprese projevovat.

Úzkost spojená se školou může mít například následující podobu: Malá Anička se bojí chodit do školy. Ráno ji často bolí bříško a pláče, že ji nikdo nemá rád. Večer nemůže usnout, protože má strach, co se stane, když „něco pokazí“.

Příklad možné deprese: Desetiletý Tomáš přestal chodit ven, už ho nebaví ani hraní na počítači. Často je naštvaný, hádá se s rodiči, nechce jíst a ve škole se zhoršil.

Jednotlivé konkrétní situace se samozřejmě mohou odlišovat.

Co dělat, když u dítěte rozpoznáte příznaky úzkosti nebo deprese?

Následující rady ve všeobecné rovině pomáhají určit, s čím se potýkáte a jak situaci řešit. Každé dítě reaguje na situace jinak, a proto se jej nesnažte vmanipulovat do nějakého schématu. Vždy je nejjistější se obrátit na odborníka, který dítě individuálně posoudí a vyhodnotí, jak případný problém řešit.

Všímejte si změn v chování

Pokud dítě dlouhodobě není ve své kůži, je to důvod se zastavit a začít zjišťovat, kde by mohl být problém.

Poskytněte mu bezpečný prostor k rozhovoru

Děti často neumí své pocity popsat. Stejně jako řada dospělých o svých pocitech často nemluví, nebo jen při vypjatých situacích. A protože se dítě nemá tuto možnost běžně od koho učit, jedná obdobně. Pomozte jim proto tím, že jim budete naslouchat bez odsuzování. Otevřený a laskavý rozhovor je první krok k tomu, aby dítě cítilo, že není na své pocity samo. Někdy se stydí nebo se bojí, že něco pokazilo. Právě proto je důležité, jakým způsobem se ptáte a jak reagujete. I děti rodičů, kteří se snaží vést dítě ke sdílení citů, nemusí být vždy schopny pojmenovat své pocity, nebo vysvětlit proč jse chovají, jak se chovají. Dospělí by měli být nápomocní a snažit se problém pojmenovat, najít jeho příčinu.

Základní pravidla:

• Vytvořte bezpečný prostor: Vyberte klidné místo, kde nebudete rušeni. Dítě se musí cítit v bezpečí, jinak se neotevře.

• Ptejte se jemně a bez nátlaku: Začněte nenápadně, klidně skrze sdílení vlastních pocitů: „Přijde mi, že jsi poslední dobou smutnější. Někdy taky mívám těžké dny. Chceš mi o tom něco povědět?“

• Neposuzujte a nezesměšňujte: Vyhýbej se větám typu: „To nic není.“ „Z toho vyrosteš.“ „Takhle se přece děti necítí.“ Pro dítě jsou jeho pocity skutečné, ať už se vám zdají být adekvátní nebo ne.

• Zkuste se vžít do dítěte: Zamyslete se opravdu z pohledu vašeho dítěte nad situací, zkuste se vcítit do toho, co může prožívat, pokusit si odpovědět proč se tak chová, respektive proč byste se tak alespoň chovali vy sami.

Dejte dítěti čas zpracovat své pocity

Některé děti odpoví hned, jiné potřebují pár dní, aby nalezly vhodná slova. Buďte proto trpěliví.

Pokud se dítě zdráhá mluvit, může vám pomoci některá z následujících vět:

„Všiml jsem si, že se trápíš. Je to tak?“

„Jsem tady pro tebe. Můžeš mi říct všechno, co máš na srdci.“

„Rozumím, že to může být těžké. Společně to zvládneme.“

„Je v pořádku cítit se někdy smutný nebo mít strach.“

Na co si dávejte při rozhovoru pozor:

Nevyslýchejte — Rozhodně se vyhýbejte otázkám typu: „Proč jsi tak divný?“ nebo „Co s tebou pořád je?“

Nepodceňujte pocity — Třebaže problémy vypadají „malé“ (například hádka s kamarádem), pro dítě to může být zdrojem velké bolesti.

Pokud dítě zcela odmítá o svých problémech mluvit

Někdy je pro děti velmi těžké najít slova. Můžete jim pomoci se vyjádřit pomocí alternativních metod.

Kreslení — Nakresli, jak se cítíš.

Hraní rolí — Například: „Představ si, že jsi někdo jiný a řekni, co bys poradil kamarádovi, který je smutný.“

Psaní deníku — Starší děti někdy snadněji píší, než mluví.

Děti potřebují cítit, že jejich pocity jsou slyšeny, přijaty a že je někdo podporuje. I pouhý klidný rozhovor často uleví a otevře cestu ke změně. Podpora doma je tudíž klíčová. Laskavé a trpělivé prostředí pomáhá dítěti cítit se v bezpečí. Rozhodně se proto vyhněte větám typu „Vzchop se!“ nebo „To přejde.“

Vyhledejte odbornou pomoc

Pokud rozhovor nepomohl, nebo nic nevyjasnil, nebo je jádro problému nedosažitelné, pak je dětský psycholog nebo psychoterapeut správná volba. Při včasné pomoci lze předejít stavům, které by mohly přetrvávat i dlouho do dospělosti.

Úzkost i deprese se mohou vyskytovat i u dětí a rozhodně si zaslouží pochopení i pozornost. Včasná reakce pomůže dítěti vyrovnat se s emocemi dřív, než přerostou do větších problémů. Každé dítě může prožívat těžké období, ale pokud změny trvají déle než dva týdny bez zjevné příčiny (např. úmrtí v rodině), či změny v chování ovliňují běžný život dítěte, je dobré odbornou pomoc neodkládat a opravdu co nejdříve kontaktovat profesionály. S tím se pojí i případná následná spolupráce s učiteli, se školou nebo školním psychologem.