Jak poznat, že dítě není ve své kůži
Stres se často spojuje s dospělými, pracovní zátěží a povinnostmi, ale ve skutečnosti se mu nevyhnou ani děti. I ony čelí nárokům, a to jak ve škole, tak překvapivě často také v rodině a v sociálních vztazích s vrstevníky i ostatními dětmi. Stres u dětí má ale často odlišné projevy než u dospělých a bývá snadno přehlédnut.
Včasná identifikace a podpora dítěte mohou zásadně přispět k jeho psychickému zdraví a dlouhodobé pohodě.
Jak se stres u dětí projevuje
Ne všechny děti samozřejmě vykazují stejné příznaky. Je důležité vnímat individuální chování vašeho dítěte a zvážit, co je součástí jeho běžného chování a co naopak vybočuje z normy. Zamyslete se také nad tím, zda to, co považujete za normální projevy, není spíše dlouhodobým příznakem, jehož začátek nebyl včas odhalen.
Dětský stres není jen přechodná nepohoda. Dlouhodobý a neřešený stres může vést k úzkostným či depresivním obtížím. Rodiče a blízcí dospělí proto hrají zásadní roli v rozpoznání prvních příznaků a v nastavení prostředí, kde se dítě cítí bezpečně a podporovaně, aby se mohlo s případnou nepohodou vyrovnat.
Tělesné projevy stresu u dětí
-
Bolesti břicha, hlavy, svalové napětí.
-
Poruchy spánku (nespavost, časté noční probouzení, noční můry).
-
Změny v chuti k jídlu, odmítání jídla nebo naopak přejídání.
Emocionální příznaky stresu u dětí
-
Zvýšená podrážděnost, častý pláč nebo výbuchy vzteku.
-
Úzkostnost, obavy z odloučení od rodičů, nadměrné starosti o školu nebo budoucnost.
-
Ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti.
Příznaky stresu v chování
-
Návrat k dřívějším vývojovým projevům, např. pomočování, cucání palce.
-
Uzavírání se do sebe, vyhýbání se kontaktu s vrstevníky.
-
Potíže se soustředěním, snížení školního výkonu.
Příčiny dětského stresu
-
Škola: tlak na výkon, testy, šikana, konflikty s učiteli nebo spolužáky.
-
Rodina: hádky mezi rodiči, rozvod, vysoké nároky na dítě.
-
Sociální oblast: pocit vyloučení z kolektivu, změna prostředí, přechod na jinou školu.
-
Osobní faktory: perfekcionismus, zvýšená citlivost, nízké sebevědomí.
Jak stresu u dětí předcházet
-
Snažte se o stabilní rodinné prostředí.
-
Podporujte pravidelný denní režim, vytvořte jasná pravidla a hranice.
-
Snažte se o co nejvíce otevřenou komunikaci, vytvořte bezpečný prostor pro sdílení pocitů.
-
Podporujte zdravý životní styl.
-
Dbejte, aby mělo dítě dostatek spánku, vyváženou stravu a pravidelný pohyb.
-
Vhodná je také minimalizace nadměrného používání obrazovek, tedy čas strávený na počítači a mobilním telefonu.
-
Zaujměte zdravý přístup ke škole. Věnujte pozornost reálným schopnostem vašeho dítěte.
-
Snažte se o zdůrazňování snahy a úsilí, nikoli jen výsledků.
-
Nabídněte pomoc s organizací času a případně i domácích úkolů.
Jak si poradit, když stres nastane
-
Vyzkoušejte aktivní naslouchání: dejte dítěti prostor mluvit a snažte se ho v žádném případě nepřerušovat, nebagatelizovat jeho pocity (například slovy „to nic není“). Je to právě uznání pocitů, která je klíčová.
-
Nabídněte možnost relaxace či techniky zvládání stresu jako jsou dechová cvičení, jednoduché mindfulness techniky, kreativní činnosti (malování, hudba).
-
Podporujte kontakt s vrstevníky. Kvalitní přátelství slouží jako významný ochranný faktor. Také je dobré dát dítěti volný prostor ke hře s přáteli bez velkého omezování. Přílišné zákazy zase vytvářejí nechtěný tlak, ačkoliv si můžete myslet, že je to pro dobro vašeho dítěte.
-
Zvažte vyhledání odborné pomoci, pokud obtíže přetrvávají déle, zhoršují se nebo zasahují do běžného fungování. Je v pořádku se obrátit na dětského psychologa či psychoterapeuta. Využití pomoci odborníka není v žádném případě známkou slabosti nebo špatného rodičovství, naopak, jde o vědomou snahu udělat pro dítě to nejlepší.
Příklady projevů stresu u dětí podle věku
Předškolní věk (3 až 6 let)
Projevy: plačtivost, noční můry, odmítání školky, zhoršení hygienických návyků (např. pomočování).
Příklad: Dítě, které dříve chodilo do školky rádo, najednou každé ráno odmítá, bolí ho bříško a často pláče. To může souviset s obavou ze změny, například nová učitelka, méně času s rodiči apod.
Rada pro rodiče: Otevřeně se ptejte, co se ve školce děje, nabídněte dítěti jistotu (např. možnost donést si oblíbenou hračku), udržujte pravidelný režim.
Mladší školní věk (6 až 11 let)
Projevy: bolesti hlavy a břicha bez fyzické příčiny, zhoršení prospěchu, úzkost před písemkami, podrážděnost.
Příklad: Dítě, které bývalo aktivní, se najednou straní kolektivu, je častěji nemocné a stěžuje si na bolesti. Ve skutečnosti se může obávat šikany nebo příliš vysokých nároků.
Rada pro rodiče: Povídat si o škole nenápadně a pravidelně, sledovat známky změn v chování, posílit sebevědomí dítěte jinými aktivitami než je výkon ve škole.
Puberta a adolescence (12 až 18 let)
Projevy: podrážděnost, časté konflikty, únik k technologiím, změny spánkového režimu, zanedbávání hygieny, pokles zájmu o dříve oblíbené aktivity.
Příklad: Teenager, který byl dříve společenský, přestane chodit ven, tráví celé dny u počítače a reaguje podrážděně na každou otázku. Může se jednat o kombinaci stresu, nejistoty z vlastního vzhledu, i začínající deprese.
Rada pro rodiče: Udržovat hranice, ale zároveň otevřený dialog bez nátlaku, respektovat potřebu soukromí, nabízet podporu a zájem.
Další důvody, proč dítě nemusí být „ve své kůži“
Kromě stresu mohou být na vině jiné problémy. Předtím, než se rozhodnete situaci řešit, zvažte všechny zjevné i jen pouze možné příčiny. Nemusí jít hned o vážný stres, ale třeba jen o přechodnou nervozitu, která zmizí, až přejde její spouštěč.
Tělesné příčiny: počínající nemoc, nedostatek spánku, dehydratace, špatná výživa.
Rodinná situace: hádky rodičů, rozvod, příchod sourozence.
Školní prostředí: šikana, přetížení, tlak na výkon, nevyhovující vztah s učitelem.
Sociální vztahy: pocit osamělosti, vyloučení z kolektivu, první zklamání v přátelství nebo lásce.
Velké životní změny: stěhování, nástup do nové školy, úmrtí v rodině.
Dítě, které není „ve své kůži“, to často ukazuje nepřímo. Například bolestmi bez příčiny, změnou chování nebo nálady. Rodiče by měli být vnímaví, všímat si změn oproti běžnému chování dítěte a snažit se hledat příčiny v širším kontextu.
Rodiče také mohou výrazně pomoci už jen tím, že dítě vnímají a berou jeho emoce vážně. Stabilní prostředí, klidná komunikace a prostor pro odpočinek a hru jsou klíčové. Pokud však stres přerůstá do výraznějších potíží, je vhodné se obrátit na pediatra či dětského psychologa.
Zdroje:
https://www.linkabezpeci.cz/-/jak-zvladnout-strach-a-uzkost-u-deti
https://sancedetem.cz/i-deti-mohou-mit-vazne-psychicke-problemy-jak-je-poznat
https://www.terapeuticka-klinika.cz/l/jak-rozpoznat-znamky-stresu-u-deti-a-jak-jim-pomoci/